Účel světí prostředky

Datum : 03.02.2013

Autor: pravda.sk, Eva Lebedová

 

Účel světí prostředky?

 

Eva Lebedová

Po posledních dvou týdnech negativistické kampaně bude nějakou dobu trvat, než se český národ probere z volební kocoviny. Od týmu Miloše Zemana jsme dostali vypít příliš mnoho nekvalitního alkoholu, než abychom dnes mohli jásat nad vysněným prezidentem, který přichází pozvednout politickou kulturu a stmelit společnost. Prezidentskou kampaň ovládl nacionalismus, motivy strachu a lež. Na druhou stranu po této útočné a emotivně vyhrocené kampani nastává čas k jejímu klidnému zhodnocení.

Každé volební kampani musí předcházet promyšlená volební strategie, která rozpracovává všechny kroky k naplnění vytčeného cíle. V případě první přímé prezidentské volby musely volební týmy vymyslet strategie, jak oslovit nadpoloviční většinu české společnosti. To byla poměrně velká výzva, která v žádném z předcházejících druhů voleb v České republice neměla precedens.

Zatímco Zemanův tábor zvolil mobilizační, útočnou a polarizující strategii, jejímž cílem bylo zastínit všechna pozitiva protikandidáta a ovládnout s těmito konfrontačními tématy mediální prostor, tak Schwarzenbergův tábor vsadil spíše na zdůrazňování odlišného stylu politiky a vystavěl kampaň na artikulaci hodnot, jako jsou slušnost a poctivost.

Taková strategie mohla přinášet své plody v prvním kole, pro druhé kolo ale nebyla efektivní, neboť utvrzovala ve volbě spíše dosavadní sympatizanty. Chyběl v ní ofenzivní náboj k oslovení širších vrstev a nerozhodnutých voličů. Žádným způsobem nebyla vizualizována a zdůrazňována kandidátova kompetence pro vykonávání prezidentského úřadu. Ačkoli měl Schwarzenberg za sebou velmi úspěšnou diplomatickou kariéru, tato skutečnost v kampani zcela zapadla.

Schwarzenbergův tým nezvolil pro druhé kolo výrazněji odlišnou kampaň. Stále cílil zejména na mladé a vzdělané voliče, často prostřednictvím sociálních sítí a práce dobrovolníků. Tyto voliče však již získal v prvním kole. Širší spektrum společnosti, potřebné pro volební vítězství, se mu ale nepodařilo oslovit. Témata kampaně nastoloval Miloš Zeman a Karel Schwarzenberg se pak bránil jeho útokům.

Vystavět kampaň pouze na osobním kreditu a důvěryhodnosti kandidáta se trochu míjelo účinkem ve chvíli, kdy Schwarzenberga oslabovalo jeho působení v krajně nepopulárním Nečasově kabinetu. Schwarzenberg se odmítl populisticky odstřihnout od spoluodpovědnosti za vládu, jejímž je členem, a i ve sledovaných televizních debatách jí zůstal loajální. Podobně tomu bylo v případě Benešových dekretů. Namísto laciného přímočarého postoje akcentoval problematičnost tehdejších historických událostí.  Sám tak nešťastně rozvířil téma, které v žádné kampani nelze přesvědčivě obhájit. Kampaň nedává prostor k vysvětlování složitých historických souvislostí, namísto racionality zde vítězí emoce. Miloš Zeman téma obratem využil a jeho tým rozpoutal štvavý hon na zpochybnění vlastenectví a češství soupeře. Karel Schwarzenberg byl obviňován z proněmeckých postojů, jeho rodina ze sympatií k nacismu. Na druhou stranu, i kdyby Karel Schwarzenberg neudělal tuto chybu, Zemanův tým by si patrně našel jinou příležitost, jak toto nacionální téma otevřít.

Potvrdila se také empirie, kterou dokazují volební souboje ze zahraničí, totiž že zásadní proměnnou v prezidentských kampaních jsou i peníze, kterými disponují jednotliví kandidáti. Miloš Zeman měl zřejmě nejnákladnější kampaň ze všech kandidátů, i když on to popírá a jeho transparentní volební účet nepotvrzuje. Všichni, kdo však trochu rozumějí problematice volebních kampaní a reklamního průmyslu, poznali, že kampaň tohoto rozměru nemohla být nakoupena za sumy, jež přiznávají Zemanovy volební finance.

Zdálo se, že Zemanův tým byl rozhodnutý udělat pro volební vítězství téměř cokoli. V tom byl rozdíl mezi oběma kandidáty, a to je zároveň dobrá i špatná zpráva pro českou politickou kulturu. Zvítězil kandidát, který se řídil heslem účel světí prostředky. Na druhé straně, čeští voliči zjistili, že ne všichni kandidáti jsou ochotni obětovat zásadní hodnoty a postoje v zájmu maximalizace volebního zisku.

 

Autorka je politoložka, působí na Katedře politologie a evropských studií FF UP v Olomouci.